Škola je něčím, čím si musí projít každý z nás. Již od dob Marie Terezie je u nás povinná, a je pravdou, že ani styl výuky a učivo se od té doby zas až tolik nezměnilo. A nezměnil se ani přístup dětí ke škole. Šestiletí, kteří do ní mají nastoupit, se většinou nemohou dočkat. Toto nadšení se však prakticky ve všech případech velmi rychle změní v přesný opak, a školu nakonec začnou nesnášet. Samozřejmě se můžeme ptát, zda k tomu mají nějaký skutečně pádný důvod, tedy kromě toho, že si již nemohou celý den hrát a dělat, co chtějí, nýbrž musí sedět v lavici a poslouchat paní učitelku.
Ukazuje se však, že právě toto je základ celého problému, i když jich je samozřejmě více. Dnešní psychologické studie ukazují, že my lidé, zvláště pak děti, jsme stvořeni k objevování. Zvláště děti rády neustále něco zkoumají, a při tom poznávají svět. Také nesmíme zapomenout, že právě hry jsou základním mechanismem, kterým se učíme. To ostatně věděl již Jan Amos Komenský, když hlásal „škola hrou“. Bohužel je to na hony vzdáleno tomu, co dnes ve škole zažíváme. Ta je totiž namísto objevování založena na neustálém opakování a memorování, což je proti dětské přirozenosti. Ovšem není to ani zdaleka to jediné, co mnohdy působí problémy.
Ve skutečnosti zde máme ještě několik dalších problémů, se kterými se děti setkávají a které jim školu znechucují. Tím nejzákladnějším je šikana, která je bohužel stále ještě v mnoha případech tutlána. Školy nechtějí přiznat, že zde případy šikany mají, neboť by si tím zhoršily pověst, a tak s ní obvykle nic nedělají, dokud skutečně nejsou tragické následky. Dále je to přístup učitelů. Mnoho z nich je unavených, a rozhodně nemá k dětem správný přístup. Často jsou příliš přísní a mnohdy také mají své oblíbence a naopak studenty, které nesnáší. Šikana totiž rozhodně nemusí být pouze od spolužáků. A to je něco, co bychom si měli uvědomit. Děti si to rozhodně zaslouží.