Když se jedná o počítače, tak jsem jedno velké ucho. Samozřejmě, že mě práce na počítači opravdu hodně baví. Vystudovala jsem sice zdravotnickou školu a potom jsem ještě chodila dva roky na podnikání, protože mě to moc bavilo. Chtěla jsem také umět dokonale na počítači, protože se vám přiznám, že u nás doma jsou skoro všichni téměř odborníci na počítače. Můj otec je počítačový technik a můj bratr také a moje mladší sestra také studuje počítače. Chce být také počítačová technička. Já si myslím, že tohle je prima zaměstnání. Všichni víme, že počítače tady nejsou s námi opravdu tak dlouho.
Už jsou tady možná tak třicet let, tedy u nás alespoň v České republice. Dříve to nebylo tak populární. A tak dříve nebyly ani žádní počítačoví technici a podobně. Dříve informatika se ani nevyučovala, protože na co? Na co se vyučovala informatika, když třeba vůbec nebyly počítače? V dnešní době už se informatika vyučuje snad od prvního ročníku. My jsme měli informatiku asi až od šesté anebo od sedmé třídy, protože dříve jsme to vůbec nepotřebovali. Já jsem vůbec nevěděla, co to znamená informatika. Myslela jsem si, že když se budeme učit potom informatiku, že je to jenom takové všeobecné info, že jsou to všeobecné znalosti a další informace.
Jenomže nyní je to úplně jinak. V dnešní době už děti na základní škole toho umí hodně víc než já. Ale vím toho opravdu dost! Proto jsem si řekla, že je skvělé, že existují různé počítačové kurzy anebo různé soustředění, kam lidé mohou jezdit, aby se naučili perfektně na počítači. Nyní mám syna, kterému je sedm let. A můj sedmiletý si přeje jet na nějaký počítačový tábor. Je to na týden. Řekla jsem mu, že jestli si tohle opravdu přeje, že mu tohle zaplatím, je to lepší, než aby se někde flákal. To já jako dítě jsem na žádném táboře nebyla, protože naši rodiče na to neměli bohužel žádné peníze.